2. 3. 2015

Asterix: Sídliště bohů (Astérix: Le domaine des dieux) – Recenze – 60%

Od posledního animovaného filmu o svérázných obyvatelích malé galské vesničky, popíjejících kouzelný lektvar, jenž jim dodává nadlidskou sílu, díky čemuž chrabře odolávají nátlaku římského impéria, uběhlo již devět let. Tehdy byl ještě snímek s názvem Asterix a Vikingové vytvářen ruční 2D animací, zatímco nejnovější adaptace s podtitulem Sídliště bohů, se už nepříliš překvapivě dočkala třetího rozměru. Pokrok se prostě zastavit nedá. Divočáci jsou sice chlupatější a Obelix macatější, přesto Asterixovi klasická animace slušela víc. Na druhou stranu, pořád je to lepší než bizarně ujeté hrané filmy, kterým se zejména v případě posledních dvou kousků (Asterix a Olympijské hry, Asterix ve službách Jejího Veličenstva) podařilo odkaz francouzských autorů původních komiksů Goscinnyho a Uderza provléct smrdutou stokou.
 
Asterix: Sídliště bohů (Astérix: Le domaine des dieux) – Recenze
Zdroj fotek: bioscop.cz

Příběh je o tom, jak se tentokrát Caesar rozhodne okolo vzpurné vesničky vykácet les, postavit sídliště a nastěhovat do něj Římany, což povede k automatické asimilaci barbarských Galů a tedy k veni, vidi, vici. Protože původní komiks je z dějového hlediska relativně úsporný, tak se tvůrci rozhodli film natáhnout a jeho příběh vygradovat do něčeho mnohem velkolepějšího, což je jedině dobře (film odpovídá obsahu předlohy tak do třetiny a zbytek je zcela výplodem filmařů). Oproti komiksu tak dojde k postavení čtyř obřích budov namísto jedné malé, Caesar přijede na návštěvu na slavnostní otevření, Obelix ztratí svou sílu a je uvězněn a drtivá většina Galů skutečně nasákne civilizovaným životním stylem a přerodí se v Římany. Mimo jiné. Chválím tvůrce, že měli odvahu přijít s něčím takovým.

I ta animace mě nakonec příjemně překvapila, protože byla výrazně lepší, než jsem čekal (tedy srovnatelná s americkou produkcí vyjma Disneyho a Pixaru). Zcela zbytečné je ovšem 3D, které je téměř neznatelné, a tudíž jsem na něj zapomněl a zpětně si uvědomil, že projekce byla ve 3D, až když jsem při odchodu odevzdával brýle. Naopak jsem ocenil nadčasovost námětu a různé satirické aspekty filmu (cestovní ruch, dělnické odbory, stavba sídlišť), které působí až překvapivě současně, přestože komiksová předloha pochází ze začátku 70. let.

Asterix: Sídliště bohů (Astérix: Le domaine des dieux) – Recenze

Film má i vydařené tempo, takže nenudí. Paradoxně jsem se však víc bavil u první třetiny, kterou jsem znal z komiksu, než u zbytku, který byl nový a originální. Děj je sice zběsilý a pořád se v něm něco děje, ale aby tomu tak mohlo být, tak skoro všechny postavy v mžiku přijdou o čitelné motivace ke svým činům a začnou se chovat jako vyšinutí blázni, případně jako hloupí idioti. Vývoj hlavní zápletky začne trpět značným množstvím děr (například se několik Římanů přidá na stranu Galů) a vše se na konci vyřeší až podezřele jednoduše.

Na počet zapamatovatelných vtipů je Sídliště bohů kupodivu relativně chudé a dává přednost zábavě plynoucí z maniakálního děje před zábavou plynoucí z verbálního humoru. Přesto je té legrace docela dost a vzhledem k délce pod hodinu a půl je i poměrně nahuštěná. Mezi nezapomenutelné klasiky typu 12 úkolů pro Asterixe nebo Asterix v Británii bohužel Asterixe: Sídliště bohů dost dobře řadit nelze, ostudu této sérii však rozhodně nedělá.


Žádné komentáře:

Okomentovat